Albert Einstein bol prvou celosvetovou vedeckou celebritou a svojim výstredným správaním a vzhľadom sa stal tvárou minulého storočia. Ako dieťa bol však trochu pomalší, dlho nevedel rozprávať a jeho rodina si myslela, že bude postihnutý. Opak však bol pravdou. Jeho genialita a zvedavosť sa ešte len prebúdzala.

Když ležel jednoho dne nemocný v posteli, tatínek, aby ho potěšil, mu přinesl kompas. Jak později vzpomínal, průzkum tajuplných schopností tohoto předmětu ho rozrušil tak, že se roztřásl a dostal zimnici. Fakt, že si magnetická střelka počínala, jako kdyby ji ovlivňovalo nějaké skryté silové pole, zatímco běžně známé mechanické vlivy – uplatňované dotykem – tu podle všeho nepůsobily, v Albertovi podnítil úžas, který ho pak provázel po celý život. „Dodnes si pamatuji – anebo mi alespoň připadá, že si to pamatuji – že na mě tento zážitek udělal hluboký a trvalý dojem,“ napsal v jednom líčení této příhody. „Bylo patrné, že za věcmi leží cosi hluboce skrytého.“

Einstein odmalička opovrhoval autoritami. Neuznával nemecký a pruský nacionalizmus a opovrhoval armádou. Bol rebel. So školou sekol, aj keď patril medzi najlepších žiakov. Hneď ako mu to vek dovolil, vzdal sa nemeckého občianstva a začal si odkladať peniaze na žiadosť o švajčiarské. V Zurichu vyštudoval a zamiloval sa. Jeho milá však pri jednom z „objatí“ otehotnela a Albert sa po dlhom váhaní odhodlal ku svadbe. Musel zabezpečiť rodinu, ale nikto z profesorov ho nechcel za asistenta, tak si našiel miesto na patentovom úrade. Tam prišiel na svoje najväčšie objavy – existenciu atómov, objasnenie Brownovho pohybu, fotovoltaický efekt a teórie relativity. To už mu pomohlo získať titul profesora, aj keď na vysoké školstvo mal svoj názor.

Čtyři roky poté, co vyvolal revoluci ve vývoji fyziky, tak mohl nastoupit na první akademický post. Bohužel mu byl navržen nižší plat, než kolik bral na patentovém úřadě – a tak odmítl. Curyšské úřady nakonec honorář zvýšili a Einstein přijal. „A tak už jsem tedy také oficiálním členem kurevského cechu,“ radostně oznamuje kolegovi.

Reportér mu položil otázku z testu: „Jaká je rychlost zvuku?“ Pokud někdo na světe rozuměl šíření zvukových vln, byl to Einstein. Ten ale přiznal: „Podobnou informaci nenosím v hlavě, protože ji lze snadno najít v knihách.“ Pak přednesl obecnější tezi proti Edisonovu pohledu na vzdělání. „Hodnota vysokoškolského vzdělání netkví v tom, že se naučíte mnoho faktů, ale v tom, že vycvičíte mozek, aby myslel.“

Albert Einstein bol osoba vysokých kontrastov. Do fyziky priniesol odklonom od Newtona nový vietor, ktorý mnohí vedci neprijali: na Nobelovu cenu bol nominovaný mnohokrát, nedostal ju však za kontroverzné teórie relativity, ale za fotovoltaický efekt. On sám však neskôr nevedel prijať kvantovú fyziku a celý zvyšok života sa ju snažil poprieť alebo aspoň dokázať jej neúplnosť.

Čím je kvantová teorie úspěšnejší, tím pitoměji vypadá.

Při jedné z mnoha příležitostí, kdy Einstein vyhlásil, že Bůh přece nehraje v kostky, zareagoval Bohr slavnou replikou: „Einsteine, přestaňte Bohu přikazovat, co má dělat!“

Až do svojej smrti pracoval na jednotnej teórii poľa, v ktorej by spojil všetky sily – elektromagnetizmus a gravitáciu – do jednej teórie. To, že ešte počas jeho života bola objavená silná a slabá jadrová sila, nebral do úvahy.

Napriek tomu, že bol rebel, ostával pokorný a skromný. Jeho hlavu nezamestnávali len problémy ľudí ale aj problémy vesmíru. To mu dávalo potrebnú perspektívu (podobne ako v Malej bledomodrej bodke). Dával prednosť jednoduchým hotelom, necestoval prvou triedou a aj v časoch najväčšej slávy ochotne pomáhal deťom z okolia s domácimi úlohami.

„Nikdo na světe si nezaslouží podobné přijetí,“ řekl Else, když stáli za rozbřesku na balkoně svého hotelového pokoje a doléhal k nim jásot tisíců lidí, kteří venku čekali celou noc v naději, že ho nakonec spatří. „Bojím se, že jsme podvodníci. Ještě nás nakonec zavřou.“

Jeho pôvod mu však prinášal problémy. Ako židovský nonkonformný rebel, intelektuálna ikona, odporca nacionalizmu a tvrdý pacifista bol pre nacistov tŕňom v oku. Skôr ako ho stihli odstrániť, odišiel z Európy a už sa nikdy nevrátil.

Podle novinových zpráv se jeho jméno nacházelo na seznamu jednotlivců určených k likvidaci a podle jedné zvěsti byla na jeho hlavu vypsána odměna ve výši 5 000 dolarů. Když se to doslechl, sáhl si na hlavu a vesele poznamenal: „To jsem nevědel, že má takovou cenu!“

Vyrabovali mu dům v Caputhu, kde hledali komunistické zbraně, řekl, a jediné, co mohli zabavit, byl nůž na chleba. Pak pronesl slova, která se měla prokázat jako prorocká. „Jestli – a až – propukne válka, Hitler pozná, jak Německu uškodil, když ze země vyhnal židovské vědce.“

Podobné zaobchádzanie však dostal aj v USA počas studenej vojny, kde bol vďaka svojmu pôvodu a odporu voči jadrovým zbraniam označený za komunistu.

Dotyčná dáma Einsteinovi poslala matematicky formulovaný plán, jak vyhrát v berlinské loterii, a když jí vědec neodpovědel, dospěla k názoru, že to je určitě komunista.

FBI o ňom viedla 1427-stranový spis, plný chybných údajov. Okrem iného bol podľa neho jediný Einsteinov syn držaný v ruskom zajatí, pričom Einstein mal dvoch synov: jeden v tom čase pôsobil v Berkeley ako uznávaný profesor a druhý bol zatvorený v švajčiarskom sanatóriu. Paradoxne však FBI nikdy neprišla na to, že jedna z jeho mileniek bola sovietskou špiónkou.

Na vývoji atómovej bomby sa Einstein nepodieľal priamo, jej vznik však vychádzal z jeho najslávnejšej rovnice E=mc2. Po tom ako boli atómové bomby zhodené na Hirošimu a Nagasaki mal veľké výčitky svedomia a obavy o budúcnosť ľudstva.

V závěru čtyřicátých let, kdy už chápal, že se jeho naděje na kontrolu atomové výzbroje nenaplní, byl Einstein dotázán, jak bude vypadat příští válka. „Nevím, jak se bude bojovat ve třetí světové válce,“ odpovědel, „ale můžu vám říct, co se bude používat ve čtvrté: kameny.“

Napriek silnej náboženskej viere v detstve a známej fráze Boh nehrá v kocky sa Einstein nepovažoval za veriaceho. Nebol však ani ateista. Veril v Spinozovho deistického boha stelesneného v prírodných zákonoch a princípoch.

„Vědecké bádání se opírá o myšlenku, že vše, co se děje, je určováno přírodními zákony, a toto platí i pro lidské skutky,“ řekl ji. „Z toho důvodu bude vědec stěží nakloněn věrit, že by bylo možné ovlivnit dění ve světe modlitbou, tedy přáním, jež je adresováno nadpřirozené bytosti.“

Prenasledovanie židov v ňom vzbudilo hrdosť na svoj pôvod. Stal sa zapáleným sionistom, vznik Izraela však nepodporoval. Práve naopak, snažil sa spojiť arabov a židov do vytvorenia spoločnej semitskej kultúry. Aj napriek tomu mu krátko pred jeho smrťou ponúkli pozíciu izraelského prezidenta.

Einsteinov výborný životopis pochádza z pera Waltera Isaacsona, ktorý napísal aj životopis Steva Jobsa. Nemusíte sa báť, že by bol nezrozumiteľný, ale samozrejme, je v ňom aj fyzika. Určite však je zaujímavejšia ako tá stredoškolská a pomôže vám pochopiť, o čom vlastne je špeciálna a všeobecná teória relativity. Ku knihe som sa dostal cez sympatické kníhkupectvo PreŠkoly.sk. Mali super ceny, široký výber populárno-náučnej literatúry a reagovali pohotovo, takže chválim a odporúčam!